Zrnka písku z Asuánu - 5. část

Ráno na břehu Asuánu | Chrám Philae a brána Isis | Laskavé snění

Ráno na břehu Asuánu

Ráno na břehu Asuánu je svěží a klidné. Nebe je dokonale modré a bez mráčku. Dnešní den voní jasmínem. Má v sobě lehkost, svobodu, trpělivost a mystickou sílu vody.

Trávník venku před vstupem do pokojů doslova vybízí k celodennímu lenošení na lehátku. Všichni se shodneme, že by se nám líbilo tam strávit minimálně ještě jeden celý den a relaxovat. Náš dnešní program je ale našlapaný a dle plánu se už potřebujeme dnes vydat na cestu zpět, na sever.

Stěny restaurace zdobí jednoduché slaměné dekorace – jsou ručně pletené a kruhového tvaru, některé i barevně zdobené. Jsou to núbijské výrobky. Núbijci mají silnou etnickou identitu, tradice, tanec, hudbu, řemesla a umění. Mají také vlastní jazyky, z nichž některé používají dodnes. Oblast Núbie ležela podél středního toku Nilu – především na území dnešního jižního Egypta a severního Súdánu. Mnoho núbijských komunit bylo přesídleno právě vůli výstavbě Asuánské přehrady.

Každopádně ty proutěné dekorace jsou velmi podobné těm, které dobře znám z jižní Etiopie. Nedaleko města Hawassa cestou do našich zájmových lokalit je jedno takové místo, kde stojí podél hlavní silnice několik stánků s těmito proutěnými výrobky – taškami, košíky, košemi na jídlo atd. To místo mě vždy bavilo - vidět tolik krásných barevných výrobků pohromadě. Jednou jsem tam i koupila velkou proutěnou kruhovou dekoraci – stále ji mám doma jako ozdobu na zdi. 

Egypt a Etiopie – dvě krásné a zajímavé země s bohatou historií, společnými rysy, ale s tak rozdílnou krajinou. Egypt má dvě moře, jedno slané - Rudé moře - a druhé je moře písku – část rozlehlé pouště Sahara, největší na naší planetě, která tvoří většinu povrchu severní Afriky. Etiopie sice nemá přístup k moři, ale na rozdíl od Egypta je mnohem více zelená, tedy alespoň v období dešťů a po nich. Krajina v Etiopii je místy tajemná a pohádková, hlavně v horských oblastech Etiopské vysočiny.

Často se mi vrací její obrazy ve snech, malebné kopečky – trachitové dómy, hluboké rokle, ale i vysoké hory, které se zvedají od Velké příkopové propadliny až do výšky kolem 3000 m nad mořem a střídají rozlehlá údolí. Zajímá vás, co jsou trachitové dómy? Jedná se o geologický útvar. Dómy si můžete představit jako kopce kupulovitého nebo bochníkového tvaru tvořené trachytem - vyvřelou vulkanickou horninou.

Obě země jsou protkané řekou Nil. Modrý Nil pramení v severní části Etiopie, vytéká z jezera Tana, které leží v nadmořské výšce přibližně 1800 m. Tento přítok Nilu je významný – tvoří přibližně kolem 80 % celkového objemu vody Nilu, a to hlavně během období letních dešťů na Etiopské vysočině. Modrý Nil teče na sever a v súdanském městě Chartúm se vlévá do Bílého Nilu, tím vzniká hlavní tok řeky Nil. Zelený pás polí podél Nilu je závislý na přísunu vody právě z této řeky.

Etiopie a Egypt - dvě země, mezi kterými je velká tenze právě kvůli vodě z Nilu a výstavbě přehrad na ní. Není divu. Voda je v těchto zemích nad zlato. A hlavní "kohoutek" mají "ve správě" Etiopani. V roce 2025 dokončili a otevřeli největší africkou přehradu zvanou GERD - Grand Ethiopian Renaissance Dam. Právě výstavba této přehrady zasela velké obavy o vodní bezpečnost v Egyptě a Súdánu, na dolním toku řeky.

Na snídani se scházíme v restauraci s podloubím. Skrze proutěnou střechu prosvítá do místnosti sluneční světlo, tříští se na jemné části a hraje své světelné hry. Ranní výhledy na Nil a okolní krajinu jsou krásné. Vodní hladina odráží sluneční svit tak, že se celá třpytí a oslňuje.

Tento obraz mi ještě dlouho utkví v paměti a vzpomínce na to ráno. Obraz je stále se mnou, často se mi vrací ve vzpomínkách a postupně se přetváří. Když si vybavím to oslňující třpytivou hladinu, rozlije se mi blažený pocit po těle 😊. Byla v tom věčnost a velký klid, spočinutí.

Možná i proto, že všichni ze skupiny se vrátili spokojení a blažení z ranního výjezdu lodí k bráně Isis. Vypluli ještě před východem slunce. Z rozpoložení přátel bylo jasné, že to byl krásný a mocný zážitek. Přestože to bylo lákavé, já plavbu vynechala. Stále jsem se necítila fit a potřebovala se vyspat. I tak si myslím, že jsem nasála energii místa, které v sobě nese něco magického a mystického. Vnímáme to všichni.

Snídaně je bohatá a výborná, vše je čerstvé. Majitel nás hostí jako krále a královny. Nosí stále další misky plné dobrot, ani na velký stůl se už skoro nevejdou. Vejce, zelenina, skvělý místní měkký sýr, foul – dlouho vařené a rozmačkané fazole s kořením... Pustíme se do jídla a hodujeme. Nechybí černý čaj s mátou a silná místní káva. Skvělý start dne. Taková rána častěji, prosím! Kombinace tahiny pasty a tmavého medu vytvoří něco úžasného , co se chuťově blíží pomazánce Nutella, ale je mnohem lepší a taky zdravější…je luxusní. Je to ráj chutí a barev ve své jednoduchosti.

Chrám Philae a brána Isis

Nasedáme do lodi a plujeme směr Philae – chrám bohyně Isis, který je na ostrově, kam ho přesunuli kvůli výstavbě Asuánské přehrady (tzv. Násirova jezera). Shodneme se, že je to spíš jen taková stavebnice. I tak ji ale přesunout byl technicky náročný a obdivuhodný počin. Genius loci a energie chrámu zůstali ale hluboko pod hladinou vody. Stejně jako starověká a mýty opředená brána Isis, kolem jejíchž pozůstatků plujeme. Na chvíli trochu přibrzdíme, abych si ji také mohla prohlédnout a vyfotit. Kameny, které tvoří její spodní část jsou tmavší tím, jak se mění výška hladiny vody a omývá je. 

Plujeme dál, na vodě je čilý ruch. Plout mezi ostrovy a prohlížet si místní krajinu mě baví. Kotvíme u ostrovního mola. Je tu živo a už se tu sjíždějí skupinky turistů. Klid končí. Místní obchodníci nabízejí mnoho suvenýrů… v uličce u přístavu, ale často také přeskakují mezi loděmi ověšeni mnoha náhrdelníky a náramky z kamínků a korálků. Mávají nám s nimi před očima. Jsou neodbytní a někdy až trochu otravní, zvlášť když si chceme užívat cestu a výhledy. Tuhle obchodnickou náturu asi my Evropané nikdy úplně nepochopíme. A stejně tak asi Egypťané a všichni obchodníci z arabského světa nepochopí tu naši - dát nám víc času a prostoru, tak toho v klidu můžeme nakoupit mnohem více.

Philae - Další chrám v pořadí. Začínám mít trochu pocit, že se vytesané výjevy opakují a přijdou mi podobné. Nebo mě chrám Dendera uchvátil natolik, že ho už nic nepřebije? Je to mé srdcové eso mezi chrámy?

Těším se, že si chrám a ostrov projdu sama. Je tu o něco více lidí, proto hledám odlehlá zákoutí, kde můžu být sama. Dnes a na tomto místě mě stejně nejvíc láká kochat se pohledy z ostrova. Kupuji si limonádu a usedám do jedné z restaurací na terasu, ze které si můžu užívat pěkný výhled na přehradu. Jestli bych si teď něco opravdu přála, tak je to zastavení. Už je cítit ve vzduchu, že naše cesta pomalu končí. To ale znamená, že jsou před námi přesuny. Těším se, že pojedeme vlakem. Obědváme v malebné barevné restauraci v núbijském stylu, ke které připlujeme lodí. 

Je nám dobře.

Kdo byli Isis, Osiris, Seth, Horus?

Nyní se na chvíli ponoříme do starodávných příběhů…

V egyptské mytologii existuje příběh nenávisti a bojů mezi bohem Sethem a jeho bratrem Osirisem, a později také Horem, synem boha Osirise. Osiris byl bůh-faraon, kterého Seth krutě zavraždil. Následně Isis, manželka Osirise, svého může oživila.

Osiris byl prvním bájným faraonem starověkého Egypta, bohem úrody a plodnosti. Naučil svůj lid řemeslům, zemědělství i hudbě. Dal mu zákony a ukázal, jak ctít bohy. Přinesl své zemi mír a prosperitu, byl tedy velmi oblíbený. To se ale nelíbilo jeho bratru Sethovi. Seth byl egyptský bůh chaosu, pouště, bouří a temnoty. Byl často zobrazován s hlavou psa hyenovitého - symbol krutého a obávaného zvířete. Rostla v něm nenávist k jeho bratrovi tak velká, že proti němu naplánoval lest a zradil ho.  

Isis byla egyptská bohyně magie, plodnosti, mateřství, léčení a znovuzrození. Byla sestra i manželka boha Osirise a matka jejich syna Hora - boha se sokolí hlavou. Podle mýtu bohyně Isis svého manžela Osirise zachránila a vzkřísila. Využila pomoc a magii své sestry Nebthety. Trpělivě hledala a znovu spojila části jeho těla, které jejich bratr Seth rozsekal a rozházel po celém Egyptě. Podařilo se jí najít všechny části až na jednu – chyběl penis. Ten dle legendy sežrala ryba v Nilu. Isis ho údajně nahradila tak, že ho nechala vyrobit z hlíny. S pomocí boha Anubise všechny části těla spojila a zavinula je do lněných obinadel. Jednalo se o první mumii v dějinách Egypta. Poté následovalo magické vzkříšení - Isis vzala na sebe podobu ptáka a máváním svých křídel vdechla Osirisovu tělu zpět jeho život. Jeho oživení bylo ale jen dočasné. I tak se Isis podařilo s Osirisem počít jejich syna Hora. Osiris sice již nemohl zůstat mezi živými na zemi, ale díky záchraně od Isis se stal mocným vládcem podsvětí a soudcem mrtvých v zásvětí. Horus později pomstil svého otce a stal se také ochráncem faraonů.

Laskavé snění

Praha, duben 2025

Je neděle. Venku je krásné jaro. Stromy kvetou a voní.

Mám za sebou intenzivní dva dny v tanci. Poprvé jsem se odhodlala vyzkoušet delší taneční formát – víkendový workshop Movement medicine. Vede ho Yaacov Darling Khan. Je ráno a procitám ze snu… ze snu, ve kterém jsem viděla bránu Isis ve vodách Nilu a taky nějakou kamennou věž, moji mamku a tři holubice, co mi přeletěly nad hlavou.

V hlavě i v srdci mi zní píseň "The Water Poem" od Ram Dass a AWARÉ, vibruje celým mým tělem.

O několik týdnů později jsme měli setkání s naší "chrámovou partou" a vyprávěli si i různé příhody a sny, které se nám po návratu z naší cesty děly. Ríša nám vyprávěl svůj sen…V tom snu se ocitl v ohnisku největších bojů mezi Osirisem a Setem. Viděl vše, co se odehrálo, očima Osirise.

Osiris se svou družinou bojovníků zrovna utíkal před Sethem a jeho bojovníky. Chtěli se před nimi někde ukrýt. Seth se svou družinou je ale objeví. Dojde k nelítostnému boji mezi Sethem a Osirisem. Seth má naostřenou zbraň ve tvaru srpu, kterou sekne po Osirisovi. Ten zareaguje rychle a chytne ji oběma rukami z boku. To ale nijak nezvrátí útok a teče mu krev.

A pak… se Ríša vzbudí ze snu. Sen? Bylo to opravdu jen sen? Celé to bylo tak hmatatelné! Byly to sice jen útržky a výjevy z doby starověkého Egypta, ale až neskutečně živé a intenzivní. Chvíli trvá než si uvědomí, co je sen a co realita, kde je. Ještě několik dní poté má tento sen v paměti a vrací se mu ve vzpomínkách.

Na tento jeho sen si vzpomenu o pár měsíců později, když si na výstavě Tutanchamon – jeho hrobka a poklady - v Praze v jedné z vitrín prohlížím zbraň ve tvaru srpu. Vyfotím ji a fotku mu pošlu. Odepíše mi, že je přesně taková, jakou ve snu držel v ruce.