Zrnka písku z Asuánu – 1. a 2. část
Vůně a tajemství pouště
Zvláštní jak v nás některé vůně v mžiku probudí proud vzpomínek a často s takovou intenzitou, že se nám jejich obrazy živě vyjeví před očima jako film.
Znáte ten pocit?
Jaké je to plout dvacet hodin lodí Rudým mořem?
Jaké je to cestovat krajinou nekonečného písku a dotknout se esence pouště?
Jaká tajemství jsou ukryta v egyptských chrámech?
Jaké je to plout po hladině Asuánské přehrady?
Zajímá vás, co je to Denderská žárovka? A co s ní má společného Elon Musk?
Jaké je to být na pokraji fyzických sil a přitom mít mysl a duši zjitřenou?
Jak se znovu hledá vnitřní síla?
Jak se rodí vnitřní klid?
Toto není jen vyprávění o dobrodružných cestách. Je to především příběh jedné osobní cesty, která nebyla hladká, ale plná nejhlubších prožitků a poznání.
Zázraky se dějí tam, kde se potkává zranitelnost s odvahou.
Prach jsi a v prach se obrátíš
A znovu jsem na cestě. Nezpevněné cesty mi připomínají Etiopii. Jsem už druhou noc nevyspalá, se zvýšenou teplotou, zabetonovanými dutinami a otravným dusivým kašlem. Jsem v módu, který se úplně neslučuje s cestováním. Cesta mikrobusem po kodrcavé cestě je pro mě trochu utrpením. Toužím po spánku a odpočinku. Vystupuji z mikrobusu a nadechuji se. Vzduch mi přijde jiný, zvláštní, je čirý a prostupný. Krajina je písčitá a prašná.. pohled na ni mě trochu zneklidňuje.
Písek všude, kam se podívám. Žádný les, žádná zeleň. Poněkud tíživý pocit, na který si chvíli zvykám. Chybí mi tu stromy a jejich stíny. To, v čem jsem vyrostla a to, co považuji za přirozené. Dnešní den má svěží příchuť a ovocnou vůni Bergamotu. Zároveň něčím trochu drhne na jazyku jako čaj Earl grey. Děje se toho tolik poslední týdny, že už to ani já sama nestíhám sledovat.
Na mých rtech stále ještě cítím vlahý polibek, který ke mně nečekaně připlul. Milá pozornost, láskyplné pohledy, zájem…
Ale o tom zase někdy příště...
Dendera - Tváří v tvář sokolu
Následuji ostatní a jako ještěrka prolézám otvorem velikosti okna v dolní části zdi. Takové cvičení hned po ránu jsem nečekala. A najednou se ocitnu v malé úzké místnosti. Přepadne mě trochu stísněný pocit. Asi půl metru před sebou mám výjev sokola precizně vytesaného do kamene, do každého detailu. Hledíme si do očí. Oh my God! Do této malé místnosti se podařilo vměstnat celou naši sedmičlennou skupinku včetně našeho místního průvodce Ašrafa, který nám už vypráví o místě. Jako sokol nebo se sokolí hlavou se obvykle zobrazoval Horus – bůh nebes a ochránce faraona.
Stojíme natěsno vedle sebe v úzkém prostoru, který si postupně prohlédneme. Ještě před chvílí jsem se cítila vyčerpaná a bez energie, ale ta krása kamenných reliéfů mě probudí a osvěží.
Od Šárky se dozvídáme, že hlavním lákadlem tu je tzv. Denderská žárovka. A přímo tady, v této místnosti. To je ona - Denderská žárovka! V tuto chvíli je to pro mě poněkud zvláštní obrázek, kterému moc nerozumím. Později se ale pustím do pátraní a vyhledávání informací a dozvím se o ní mnoho zajímavých věcí.
Jsem v chrámu Dendera poblíž města Qena, na západních břehu Nilu, asi 60 km severně od Luxoru. Tento chrám je zasvěcený Háthor - bohyni lásky a hudby, ochránkyně žen a ženské energie. Existuje pomyslná osa čaker, energetických center těla, která v mapě odpovídá umístění sedmi chrámů od severu k jihu. Dendera je jedním z nich a údajně na místě čakry srdeční. A pro mě to vskutku byla srdeční záležitost – tohle místo mě naprosto uchvátilo a v budoucnu na něj budu ještě dlouho vzpomínat.
V některých částech chrámu se nachází řada malých, úzkých komor a kaplí, které byly zasvěceny různým božstvům a sloužily pravděpodobně k rituálním účelům. Jednu takovou jsme právě navštívili a zatím netušíme, že nás čekají ještě minimálně dvě takové.
Rozcvička pokračuje a čeká nás další průlez tvaru a velikosti menšího okna. Tento ale vyžaduje pokročilejší manévr a koordinaci těla, protože začíná přímo nad strmým schodištěm, po kterém za sebou postupně všichni vystoupáme. Uvnitř jsou na stěnách vyobrazeny postavy – bohové, kteří si předávají kříž ankh. A právě nyní je čas na úkol jak v pevnosti Boyard - máme za sebou postupně obejít celou místnost podél stěn, našlapovat po kamenech a rukama se postupně dotýkat křížů ankh, jako bychom ručkovali podél zdi.
Staroegyptský kříž ankh neboli klíč života je prastarý hieroglyfický symbol. Představuje život, nesmrtelnost, božskou ochranu a znovuzrození. Symbolizuje propojení pozemského života se životem věčným.
Z toho, co nám průvodce říká a do jakých míst nás vodí, jsem pochopila, že jsme jedna ze skupinek se štítkem "spirituální". Procházíme místa, kam se ne všichni turisti dostanou po hlavních trasách prohlídek. V jedné malé místnosti je údajně silná léčivá energie. Průvodce nás směruje na jedno konkrétní místo, kde si máme každý postupně stoupnout a vnímat, co se děje. Hlídač za námi vždy zapečetí vstup páskou, aby bylo jasné, že nepovolaným je vstup zakázán. Toho si všimne i skupinka asijských turistů. Jistá nelibost a možná i náznak smutku v jejich tváři z představy, že by o něco mohli přijít, je znatelná. Neprošmejdit a "neodfotit" všechny přístupné kouty, které památka nabízí, je nepřípustné.
Přestože je vyprávění našeho průvodce Ašrafa poutavé, je to pro mě velké množství informací. Isis, Hathor, Osiris, Horus… ehm, mnoho nových jmen, ve kterých se zatím moc neorientuji, a jde mi z toho hlava kolem. Nestihla jsem si toho moc nastudovat.. ale což, to podstatné, co se mám dozvědět, to se dozvím. Nevím, zda je tou mou mozkovou mlhou, ale asi tak po půl hodině už se moje pozornost vypíná. SIM card is full. A tak sunu své tělo prostorem, vnímám místa a prohlížím si vše kolem. V ten moment si připadám jako takový spirituální ocásek naší skupiny.
Následujeme Ašrafa, který nás dál vede labyrintem chrámu. A do třetice nás čeká ještě jeden poslední malý průlez do tajemné kobky. Hned poté, co se do malé stísněné místnosti protáhnu, se mi udělá fyzicky špatně. Zamotá se mi hlava a je mi špatně od žaludku. Mám pocit, že vzduch je hutný a téměř se nehne. Pokud tam ovšem nějaký je. Napadne mě, jaké rituály se tu v minulosti odehrávaly a co vše si tohle místo uchovalo. Raději ale nedovolím, aby se má fantazie příliš rozjela. Něco mi říká, že to nebyly vždy hezké a příjemné věci. Musím pryč. Vylézám zpět na chodbu. Musím to rozdýchat.
Na některých místech mi pokyny našeho průvodce přijdou příliš řízené ve stylu: "tady si stoupni, hlavu dej sem, nohy sem a pak TO/NĚCO ucítíš apod." Tento přístup mi ale moc nevyhovuje. Potřebuji si to místa "osahat" - sama a v klidu si ho projít, bez lidí kolem, chvíli se zastavit a zkoncentrovat. Ocením, když v závěru naší prohlídky máme rozchod a přístupné části chrámu si můžeme projít sami. Turistů je tu oproti hlavní sezoně málo, a to je skvělé.
Pokračujeme nahoru po schodišti do otevřené části chrámu s ochozy a výhledy do krajiny a blízkého okolí. Vše to bylo promyšleno a navrženo do posledního detailu – vstup vede nahoru schodištěm ve tvaru spirály, dolů pak scházíme po jiném přímém schodišti. Kolik lidí tu tak asi šlo přede mnou?, prolétne mi hlavou.
Je příjemné nadechnout se čerstvého vzduchu a ohřát se trochu na slunci, které už vystoupalo nad obzor a začíná mít sílu. Společnou prohlídku s výkladem končíme v hlavní části chrámu, kterou tvoří rozlehlá místnost se šestnácti mohutnými sloupy. Tyto vysoké sloupy jsou bohatě a barevně zdobené výjevy ze života starých Egypťanů. V úžasu hledím s hlavou zakloněnou a prohlížím si strop a sloupy. WAU, to je tedy něco! Taková nádhera, co přečkala věky. Symboly a příběhy vytesané všude, kde bylo místo. Živoucí kniha pro ty, kteří umí číst hieroglyfy. Výzdoba je skutečně velmi zachovalá. Aaaach ta krása modré barvy. Tu při výzdobě použily ve velké stylu.
Prohlížíme si souhvězdí, znamení zvěrokruhu (Egyptský zodiak) a nebeská božstva vyobrazená na stropě. Jsou připomínkou toho, že starověcí Egypťané měli hluboké znalosti v oblasti astronomie. Fascinuje mě kontrast majestátnosti stavby a precizního provedení detailů výzdoby vytesané do kamene. Dvě strany jedné v mince v dokonalém provedení. Prý jsou pod odkrytými památkami – pod podlahou – další a ještě mnohem starší města. Úchvatné, fascinující i těžko představitelné. Starodávný svět pod světy. Co my víme.
A co jsem zjistila o Denderské žárovce (anglicky Dendera Light Bulb)?
Jedná se o motiv vytesaný do kamene a údajně připomíná moderní elektrická osvětlovací zařízení. Existují hypotézy naznačující, že denderská lampa zobrazuje pokročilou elektrickou technologii, kterou měli staří Egypťané. Dle názoru většiny egyptologů rytiny zobrazují sloup djed (džed), lotosový květ a hady, symboly stability a plodnosti.
Džed je popisován jako staroegyptský posvátný předmět v podobě samostatně stojícího pilíře, sloupu nebo stromu, který symbolizuje stabilitu a trvání života, resp. nekonečný koloběh jeho obnovování a regenerace. Současně představuje hieroglyfickou značku s významem "trvání". Podle Knih mrtvých je džed spojován také s páteří boha Osirise, s jeho zmrtvýchvstáním. Džed tak symbolizuje probuzení bytosti k novému, kvalitativně vyššímu životu, podle některých i přímo k "probuzení duše".
Mimo jiné se dočtu i to, že toto legendami opředené vyobrazení je v hledáčku nejen badatelů a konspiračních teoretiků, ale i Elona Muska. Zajímá vás, jaké je propojení mezi Denderskou žárovkou a Elonem Muskem? Pokud ano, můžete se více dočíst v tomto článku.
Na tento výlet jsem jela bez očekávání. Netušila jsem, zda uvidím pyramidy, Sfingu, chrámy… v tom velkém množství památek, posvátných míst a vzdáleností mezi nimi jsem se vůbec neorientovala. Dělo se to vše později "za běhu", po cestě 😊.
Naši šestičlennou skupinku tvořili úžasní a inspirující lidé. Všichni jsme byli už krásně odpočatí a naladění po týdnu stráveném na moři, kde jsme plavali s volně žijícími delfíny. Nebylo tedy pochyb, že tento výlet bude plynout na vlnách radosti a laskavosti. Přístup "bez očekávání " má jedno velké riziko – často pak stojíte v úžasu s pusou dokořán a valíte oči. A to se mi přesně dělo.
Jak všechny ty chrámy, pyramidy, hrobky mohli Egypťané postavit? Jaké použily technologie a jak to vše provedli? Připluly ke mně otázky, které si nejspíš klade každý při pohledech na majestátní a dechberoucí stavby, precizní geometrii a umělecké provedení do posledních detailů.
Před očima se mi otevírá pohled do fascinujícího světa jedné u nejvyspělejších starodávných civilizací, do světa mocných bohů a bohyň, do světa symbolů. Už při této první ochutnávce jsem plná dojmů a intenzivních prožitků a to je , tuším, teprve "špička pyramidy".
Ano, toto je teprve začátek naší poznávací cesty. Je to pár dní, co jsme se s naší skupinou vylodili na břehu Rudého moře v přístavu Hurgada. Několik dní, které jsme na přelomu roku strávili na lodi v útesové zátoce Sataya, kam připlouvají volně žijící delfíni.
A tak se nyní v mém vyprávění vrátím o pár dní zpět a vezmeme to pěkně od začátku.
