Ostrov Ischia - v objetí vody a vůně dálek

Za trochu lásky šel bych světa kraj

Za trochu autenticity letěl bych světa kraj 😊 … na Ischii !

*

For a little love I would go to the ends of the world

For a little authenticity I would fly to the ends of the world 😊 … to Ischia!

Zavírám oči a představuji si všechny ty pohledy, pocity, vůně a chutě a čekám co se mi vrátí za obrazy …

Ve vinném objetí 

Po téměř hodinové cestě po úzké cestě serpentinami nás autobus vyplivne na jihu ostrova, na okraji města Sant Angelo. Hned první výhled nám bere dech – divoké útesové pobřeží a homole, která je spojená s ostrovem úzkým pruhem pevniny, kde je přístav a malá pláž. K našemu ubytování musíme ještě vyšlápnout kopec úzkou uličkou, ale odměnou je milé přivítání a krásná zahrada plná květin, keřů a citronovníků, nechybí bazén a vířivka a opět ty krásné výhledy!

Večerní průzkum malebné vesnice se trochu protáhne hledáním místa, kde bychom se mohly občerstvit a necítily se příliš turisticky. Místa dle mapy ne vždy odpovídají realitě a tak se necháme vést uličkami a cedulemi na domech. Nejednou nás v úzké uličce do strmého kopce vyleká malý elektromobil, který jako taxík vozí turisty po vesnici nebo do další zátoky, kam se jinak než pěšky nebo lodí nelze dopravit. Hledání začíná být trochu nekonečné, ale naše intuice nám říká, že by se ještě mohlo objevit něco zajímavého. A hle – za několika rohy se nám zjeví (gastro)oáza uprostřed pouště → vinotéka s restaurací La Standera (=Váhy), ukrytá jen pro místní, schovaná mezi úzkými uličkami v kopci a mezi vchody do domů tak, že máte trochu obavy jít za další roh, abyste někomu nevlezli na terasu nebo přímo do obýváku.

Odvaha prozkoumat se nám odměnila moc příjemným místem se skvělým jídlem, vínem i obsluhou, profi přístup v hipsterském kabátku. Ochutnala jsem poprvé v životě ceviche (syrové kousky ryby) a sklenka svěžího ovocného vína nám připomněla, že na světě je krásně a že nám teď na pár dní začíná úžasná dovolená. Prohlédly jsme si i enotéku (vinnou knihovnu) a popovídali si s majitelem na baru. Pozval nás na Mozarella den, který organizují na počest jejich zesnulého kamaráda. Tak moc jsme tam chtěly jít, až jsme úplně zapomněly na čas siesty a tím pádem se tam už nedostaly znovu. Nevadí! Opět je třeba moc neplánovat a nechat prostor pro flow (plynutí). Ale ještě jednou jsme se na tohle krásně zašité místo vrátily, a to oslavit náš poslední večer na ostrově. Ochutnaly jsme králičí maso s těstovinami a hovězí maso. Byl pátek, hrál Dj a hezky po italsku to tam žilo.

Za mě to hodnotím jako velmi útulné místo z příjemnou atmosférou, z pohledu Feng Shui dávám šest hvězdiček z pěti 😊. Pokud na tento jižní konec ostrova někdy zavítáte, určitě La Standera nevynechejte, pro welcome drink a rychlejší aklimatizaci do místních podmínek je ideální.

V objetí vody

První hezké termály, které objevíme, mají tři bazény a saunu. Zprvu vypadají, že jsou uzavřené, ale na baru zjistíme, že opak je pravdou. Chvilku nám trvá než nám dojde, že je máme na hodinu celé jen pro sebe. Wau! Do jakého bazénu skočit dříve? Ze všech je navíc výhled na moře – tohle miluju ! Plaveme a rochníme se v termální vodě, která krásně prohřívá. Každý bazén má různu teplotu a ten nejteplejší je i tmavší barvy (něco jako "lilla" říkala paní z recepce) a zakalenější, včetně možnosti bublinek. Tam nakonec zakotvím a zůstávám nejdéle. Teplá voda mě uklidní a zpomalí.

Živá voda, která naslouchá i promlouvá, voda z nepoznané hloubky.

Položím se na hladinu a jen tak levituji, cítím, jak blahodárná voda objímá celé mé tělo. Vypínám hlavu a jen tak jsem. Mám pocit, že mě objala sama Matka Země. Blahodárný a vzrušující pocit až do morku kostí, pocit absolutního bezpečí a přijetí. Vše je jasné a pravdivé, vše je v pořádku. Vše je tady a teď. V přítomném okamžiku. Země pode mnou a nebesa nade mnou. Pozoruji modré nebe s bílými obláčky. Spočinutí v proudu života. Je to až omamný a blažený pocit, jako bych se propadala do nekonečného, propojila se se vším.

Pomyslíme občas na křehkost života víc než na starosti všedního dne?

"Vodo děkujeme řekám dešťům, vodo děkujeme, že nás živíš, vláhu nám dáváš, života proud, jemně hladce vřele, nás tu živíš, vodo děkujeme"

(africká mantra: Ide Were Were)

V objetí moře

Nechat se vyvézt malým autobusem výše do horské vesnice Fontana bylo rozumné…ALE..řidič autobusu se s tím moc nemaže a mastí to serpentinami odvážně a rutinně. Klikatá cesta s poněkud závratnými zatáčkami ale není a nikdy nebyla nic pro mě. Tohle jsem nikdy neměla ráda a často mi je špatně, takže fixuju pohled na okolní krajinu a modlím se, aby se mi neudělalo špatně. Kdo sedí má vyhráno, kdo stojí, drží se křečovitě tyče. A vzhledem k tomu, že jsme v buse evidentně nejmladší, tak lítáme jak kaštany ze strany na stranu. A jako třešinka na dortu se nad našimi hlavami "klinká" malé záchranné kladívko, které se samo vysvobodilo z ochranného plastu a visí jen na vlásku. Mama mia! Zavírám oči a dělám maximum proto, abych tu představu, že se utrhne a skončí někomu na hlavě, zahnala dříve než se objeví. Italská ruleta v přímém přenosu. Někde už se drolí krajnice, někde už část chybí a je ve rekonstrukci. O kus dál v první horské vesnici projíždíme tunelem, který je probouraný přímo do původního kostela - zajímavý stavební počin, který vidím poprvé. Když dojedeme na naši zastávku, s velkou úlevou vyskakuji ven na čerstvý vzduch. Samozřejmě ve společnosti několik vitálních seniorů, kteří mají v plánu dobít nejvyšší vrchol stejně jako my. Všichni přežili, skvělý ! 

Na vrchol je to příjemný výšlap do kopce. Jedna část cesty vede úzkou cestou, kterou po obou stranách lemuje mechový okraj lesa. Ta krásná mechová zeleň je až opojná a hypnotizující. Po výšlapu na nejvyšší vrchol ostrova – Monte Epomeo – se kocháme výhledem 360 stupňů do všech stran. Najednou se ostrov zdá být malý a roztomilý, z této vyhlídky lze dohlédnout do všech jeho stran. Ale dostupnost do některých částí ostrova po silnici je obtížnější než se zdá. Občerstvíme naše těla i duši kávou, čerstvým pomerančovým džusem a krásným výhledem z terasy restaurace pod vrcholem.

Dolů sbíháme úzkými pěšinami mezi poli, loukami a skalními útvary z erodovaných tuffů (vulkanických hornin). V další malé horské vesnici Serrara doplníme vodu z kohoutku na malém náměstí – jedna místní paní nám ochotně v obchodě u řezníka ověří, že je pitná. Pán, který zrovna projíždí kolem se nám snaží prodat láhev místního likéru Limoncello. Ale na to nás neutáhne, máme žízeň na citronové pivo, které ulovíme v jedné místní restauraci. Dlouho tam ale nevydržíme, protože terasa je jak na větrné hůrce, postupně se do nás dává zima a doslova nás to vyžene zpět na slunce. Sbíháme na další cestu po nekonečných schodech, které vedou až do našeho města Sant Angelo.

Cestou si nás odchytí ještě jeden pán z vesnice – vysloužíme si od něj obdivné pokývání a palec nahoru za náš výstup na místní vrchol, a také nám dává pár tipů na další místa. Na místa, která jsme již navštívily včera. Pokouším se mu to vysvětlit a vytvořit větu v italštině v minulém čase doprovázenou "body language" (jazyk těla alias mluvím rukama nohama), ale úplně se to nepodaří. A nebo ho to možná ani nezajímá. Šlapeme dál a už se těším, že skočím do vody. Je po poledni a slunce má svou sílu.

Opět si uvědomím jak ten úžasný koktejl pohybu, slunce, vzduchu a zeleně neuvěřitelně dobíjí baterky. Jak nám to naše časté sezení v kanceláři před počítačem ubírá naší vitální energii. Jak je ten náš pocit únavy často velmi relativní a zavádějící.

Dojdeme na pláž s fumarolem "La boca di Tifeo" (vývěr horké páry okolo 100 stupňů), kterou jsme již objevily první den. Je tu pár lidí, najdeme si místo na ležení. Šup do plavek a šup se pěkně osvěžit do osvěžujícího moře. Boží ! Nahříváme se na horkém písku nebo na velkých světlých vápencových kamenech - kdo ví odkud ty se tu vzaly, na jednom dokonce vidím obrys mušle. Cítím slunce na svém těle, jak mi krásně prohřívá všechny kosti. Blaženost. Zavírám oči a relaxuji nebo přivřených okem pozoruji vlny na břehu. Poslouchám malebný rytmus šplouchajících vln. Záblesk štěstí, aaaach! Moře já tě miluju!

Ale netrvá to dlouho… nějaký podivný šum a hlasy z dálky naznačující, že klid končí. Když se posadím a rozkoukám, zjišťuji, že nás doslova oblehla skupina studentů s učiteli, kteří si posedali všude kolem a něco píší nebo kreslí, asi nějaká exkurze, možná geografická :D. Klid opravdu končí. Za chvíli zvedáme kotvy a mizíme na zmrzlinu – citronovou-smetanovou a pistáciovo-čokoládovou. Dolce vita !

V objetí Poseidona, boha moří 

Poslední den na ostrově zavítáme do Poseidon parco termale - toto místo si mě hodně získalo. Nedivila bych se, kdyby jej stvořil sám Poseidon. Architekti si tu hodně a krásně vyhráli. Dobře, že jsme se nenechaly odradit našimi mylnými předsudky, že tam bude plno lidí nebo že nás to nebude bavit celý den nebo že to místo je příliš "profláknuté" a budou tam jen senioři (jako byli tam, ale nebyli jediní:). Naopak ! Nevím, zda to bylo tím, že jsme se před tím trochu omámily skvělým místním pivem nebo z toho neustálého přísunu minerální vody (ať už formou koupele nebo jejím pitím). 

Ráj na zemi, ráj já ostrově. Takových termální aquapark pro dospělé. Nejsou tam sice tobogány, ale každý bazén nebo místo má své hravé části, zákoutí pro relax s úžasnými výhledy na moře. Taková krásná zátoka ! Lázně jsou umístěny kaskádovitě a v každé úrovni jsou bazény (celkem asi 20!) o různých teplotách. Některé mají vodopády, bubliny, ostrovy a u každého je napsané, kolik času maximálně v termální vodě můžete strávit. A vše pod širým nebem. Wau!

Schody lemují kanálky s tekoucí vodou - skoro jak levády na Madeiře (i když tam jsem zatím nebyla). A taky tam jsou úžasné kvetoucí stromy, keře, rostliny – prostě krása všude okolo. Trochu nevíme co dříve - bazén 38 stupňů nebo si sednout do jeskyně s vodopádem vody a nechat si masírovat záda proudem? Projít si Kneipp bazénky - horký 40 stupňů a následně studený 15 stupňů - a pěkně 3x opakovat? Pro někoho pohoda, pro jiného výzva, kdy bylo třeba udržet pohodový výraz ve tváři , aby nebylo poznat jak trpíte při každém kroku po krásných oblázcích. Pro odvážné jsou v nabídce i Kneipp bazény s možností ponořit celé tělo - to jsem nedala. Nechávám si pro další návštěvu ostrova :)

Mému nadšení přispívá i fakt, že je květen, není ještě hlavní sezóna, a lázně nejsou přelidněné, zvlášť přes pracovní týden. Naložit se do bazénku během letních měsíců bych si připadala asi jako ztracené vejce ve víru horké vody a to by nebylo nic pro mě, ale v jarní čas ideální. Půl hodiny před uzavřením areálu ještě levitujeme na hladině vody v bazénu Ischia a vůbec se nám nechce ven. Dokonce jsem se zvykla i na ne úplně slušivou plaveckou čepičku, která je vyžadována. Určitě bych nečekala na seniorský věk, až návštěva lázní bude "ospravedlněná" mnoha zdravotními neduhy, ale pojala bych to klidně i jako prevenci v mladém či středním věku (kategorizaci nechávám na každém vás :)).

Ještě na závěr musím upozornit, že já jsem často nadšená z mnoha věcí a míst, tak pokud tam někdy vyrazíte, vezměte toto v potaz a vyrazte aspoň průměrně naladěni a pouze v případě, že vás baví být ve vodě, abyste předešli případnému zklamání.

Ischia.. A blooming island with wild gorges, fumaroles (steam and gas vents in a volcanic area)

An island where nice and elegant people live.

An island where your taste buds will be easily tempted by Italian pasta, seafood, pizza, caprese, gelato (Italian ice cream), cafe affogato (coffee with ice cream, often with vanilla), limone (giant lemons), great white wine and beer (!)

An island that hugs the sea and you will find many pools with thermal springs.

Ischia hides luxurious places as well as wild corners and picturesque streets, small villages where time has stopped.

Not only from the highest peak of Monte Epomeo are there beautiful views in all directions, plus the scent of (not only) amazing jasmine, which hangs almost everywhere like curtains in the wind.

An island where you can scare lizards at every step, everywhere :D

I definitely want to return to this beautiful place someday, preferably again in spring, when everything is blooming so divinely 😊 a balm for the body and soul, a beneficial place to relax. I would say that this island hides a treasure for everyone who goes there.