#creatrix --- Tvořím, tedy jsem 🩵

Něco mezi prózou a poezií...jako prostor mezi nebem a zemí

POMÍJIVOST

Obzory se topí v mlze

Pomíjivost až do morku kostí

Jemné chvění v napětí a strachu

Umocňuje vášeň, která se vlní v rytmu nahých těl

Všechny odstíny modré pohltí rozpaky

Všechny odstíny modré pohltí smutek

Všechny odstíny modré pohltí nejistotu

Všechny odstíny modré pohltí chaos

Všechny odstíny modré pohltí... neklid

V objetí vody se emoce pohupují v přívětivém rytmu

jejich moc a nadvláda se otupuje

Jsou syrové až do morku kosti

Kolébka vln konejší

Emoce prostupují z kostí ven, přes kůži je tělo odevzdává vodě,

vodě, která už ví, co s nimi. Postará se o ně ...

A postupně se dostaví úleva

Pohled do dáli, na nebe , na zemi

Vše utichne

Čas mizí

Závratnost věčnosti i nesnesitelná lehkost bytí

Odevzdání kontroly nese bezbrannost a zranitelnost

Mezi zemí a nebem zůstává a levituje bytost

Nesena vodou, nesena životem, stále a dál, pevně a trpělivě, bezpodmínečně

Vodou, která proudí a vyživuje

Léčí šrámy na duši

Objímá tělo svou bezpodmínečnou láskou

Takovou, která přesahuje naše smysly

Takovou, která je požeháním poznat a zažít

Takovou která tu pro nás vždy je

Bezbřehou…

Laskavou...

Pravdivou.

Obraz pohledů a doteků, pocitů beze slov.

Kdo ví co bude zítra?

Probudím se? Probudí se on? Probudí se ona.

Potkají se ještě jejich ruce, oči, těla, duše …?